Little Jonas baby, díl třináctý

23. července 2009 v 23:24 | Šurinka |  Fan Fiction
Tak tady to je :) Speciálně pro Wejíska ;) I když zrovna tenhle díl je takovej divnej... :/


Až do zvonění oznamujícího konec první hodiny sedíme na záchodě a povídáme si. Vyklopím Denise všechno,co před ostatními kamarády musím tajit. Od prázdninového úletu,přes odstěhování k bráchovi až po zasnoubení. Denča jen zírá s otevřenou pusou.

Na druhou hodinu dorazíme v podivně klidné náladě. Podělit se s kamarádkou o svoje starosti bylo vážně osvobozující. Ale od nadcházející písemky mě to bohužel neosvobodí.
"Balatová,dlouho jste chyběla,umíte to?" houkne na mě profesor jako na děvečku. "V rámci možností." zahučím drze a zahloubám se do trojúhelníků a výpočtů obsahu.
V duchu postrkuji ručičky hodin dopředu. Dnešek se táhne neuvěřitelně pomalu! Ještě strašných 114 minut svého života budu muset zabít neužitečným sezením ve škole.
O angličtině se aspoň trochu zapojuji. Holoubková po nás chce převyprávět,co jsme dělali o víkendu. "Balatová..." pokyne mi rukou. Jejda! "Ehm,no...já jsem víkend strávila v kruhu svých blízkých...trochu jsme slavili...a tak celkově to uteklo moc rychle. Chtělo by to ještě pár hodin navíc." mlžím jak se dá.. "To víš,odpočinek by chtěl každý,ale do práce se musí." usměje se a naštěstí se v tom už dál nešťourá.

"Jdeš se mnou na oběd?" osloví mě Denča v šatně. Zavrtím hlavou. "Čeká na mě Kevin. Někam zajdem a pak máme nějaký focení. A pak...mi odletí." posmutním. Spolužačka mě povzbudivě obejme a vyjdeme ze školy. Na chodníku přímo před budovou stojí Kevin opřený o auto a se slunečními brýlemi vypadá naprosto božsky. Denisa uznale hvízdne.

"Vidíš toho kořena?" "To je Kevin. Můj Kevin" krotím její nadšení. "Tyjo,holka,máš fakt dobrej vkus." plácne mě po zádech.
Už z dálky se na nás usmívá. Šťastně ho chytnu za ruku a propletu si prsty s těmi jeho. "Deny,tohle je Kevin. Keví,tohle je Denisa." představím ty dva. Kevča Denise políbí ruku,z čehož celá zčervená a pak se omluví,že spěchá na oběd. Při odchodu mi ještě ukáže zvednuté oba palce a na dálku mi popřeje hodně štěstí. "Děkuju!" zašeptám. Pak už se můžu naplno věnovat přivítání s Kevinem. Po neskutečně krásném polibku,při kterém lítám kdesi v osmém nebi,mě Kev vezme za ruku a pěšky dojdeme do nedaleké restaurace. Celou cestu nezavřu pusu. "Jsem tak šťastná,že jsi mě odtamtud vysvobodil. Bylo to fakt hrozný. Pořád po mě někdo něco chtěl. Každej řešil známky a písemky a všechno a já už jsem se nemohla dočkat,až tě zase uvidim. Já vim,že moc mluvim,ale to je protože si chci užít ty poslední chvilky s tebou víš? Doufám,že to chápeš a víš,že se mi po tobě bude strašně moc stýskat." vychrlím jedním dechem. Odpovědí je mi další polibek.
"Jo,a taky jsem skoro pozvracela ředitele." pochlubím se málem pyšně. "Ranní nevolnosti jsou děsný."

"Kam teď jdeme?" zeptám se Kevina při odchodu z restaurace. "Uvidíš." odpoví tajuplně a já se začínám těšit i bát zároveň.
Po několikaminutové jízdě zastavíme před nenápadnou budovou. Pochybovačně zvednu jedno obočí,ale radši nic neříkám. "Prosím." podrží mi Kevin dveře a trochu mě postrčí dovnitř. Údivem mi spadne čelist. "Wow!" dostanu ze sebe akorát. Dvě místnosti velikosti celého našeho bytu plné těch nejnádhernějších šatů co jsem kdy viděla. Kevin mi něžně zvedne dolní čelist,abych zavřela pusu a zasměje se mému výrazu. "Myslíš,že jsem se celý dopoledne ulejval?"
"Dobrý den!" přivítá nás se zářivým úsměvem starší prodavačka. "Tak tady vás mám." chytí mě kolem ramen a odvádí pryč. Hodím na Kevina zmatený pohled. Ten na mě jen mrkne a vypadá,že tohle všechno je v plánu.
"Vám by k pleti slušela světle modrá nebo možná růžová. Vhodné by bylo zavazování za krk a volnější pas,aby se vám pohodlně nosily. A hluboký výstřih,musíme zdůraznit vaše přednosti..." rozjede se prodavačka a já nestíhám sledovat,jak jí kmitají ruce a ona hledá ten správný kousek oblečení pro mě. "Zkuste si tyhle." strčí mi po dlouhém monologu do ruky ramínko s růžovým hadrem. Zřejmě podle mého znechuceného výrazu usoudí,že modrá barva pro mě bude lepší. Vybere tedy jiné šaty a já už předem vím,že budou super. Opatrně se do nich navléknu a producíruji se před zrcadlem. Stará paní se jen potěšeně usmívá. "To bude ono." pokývá spokojeně hlavou. "Jakou máte velikost nohy?" ozve se z vedlejší místnosti. "Čtyřicet." zavolám na ní. Vzápětí se objeví s modro stříbrnými balerínami v ruce a stříbrnou kabelkou na dlouhém řetízku v druhé.
"Dokonalé!" zatleská rukami prodavačka. "Skvělá práce." položí Kevin na pult kreditku. "Jsi k sežrání,miláčku." zazubí se na mě.

Ještě jednou si rozčešu vlasy kartáčem a s nejistým úsměvem se vrhnu přímo do jámy lvové. Mé první opravdové setkání s novináři. "Neboj,oni tě nesežerou." povzbudí mě Kevin a nenápadně mi stiskne ruku v dlani. "Tim bych si nebyla tak jistá." zachvěji se při pohledu na všechny ty lidi,foťáky,kamery a dokonce i mikrofony! Doufám,že po mě nebudou chtít,abych něco říkala,mám nervozitou úplně sevřené hrdlo!

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Wejísek  *twojé SBé*nkO* Wejísek *twojé SBé*nkO* | Web | 23. července 2009 v 23:48 | Reagovat

nevím co ti na  tom přijde divné...mě sse to hodně líbilo!!!Upe se mi líbilo:
"Vidíš toho kořena?" jou kořena...a skvěle to popisuješ.Když si to představím...Kevča vypadá božsky...samo že vypadá neodolatelně vždycky!Pokráčko..snad bude rychle

2 Jonasfanns>Nick*Baruška Jonasfanns>Nick*Baruška | Web | 24. července 2009 v 21:36 | Reagovat

Ta scéna v uate mi přopomela fotky pro people magazín a konečne mi to zvedlo aspon trohu naladu!! =D

3 Jonaska- SB Jonaska- SB | Web | 25. července 2009 v 16:11 | Reagovat

je to boooožíííí

4 Nikkuša Nikkuša | Web | 25. července 2009 v 20:06 | Reagovat

kwásaaa!pokráááčkooo

5 KikusQa KikusQa | E-mail | Web | 16. srpna 2009 v 14:52 | Reagovat

veľkosť boty 40 také malé ja mám 42 no heh skvelá časť pokračko

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama